17.7.2017

17. července 2017 v 21:54
Dobrý večer,
chtěla bych to tady uvést nějak rozumně, jenže posledního půl roku jsem veškerý svůj rozum ztratila. I založení tohoto deníku je výplodem absence rozumu.

Nikdy bych si tenkrát v šestnácti, kdy jsem se na blogování vykašlala, že se k tomu o pět let později s láskou vrátím.
Za pět let se toho tolik stane. První lásky, první zlomená srdíčka, první sex, zklamání, štěstí...
Člověk se mění, dospívá, vyvíjí se. Je to přirozený progres.
Jenže některé věci v nás zůstávají. Ikdyž si myslíme(namlouváme), že jsme se toho všeho zbavili a hodili to do dávné minulosti....i přes veškerý spoko život to v nás klíčí a čeká. Čeká na správnou příležitost a pak to dá o sobě vědět.

A tak tady ve svých 21letech ležím na posteli, jsem vlastně úplně jiný člověk, než který psal TEN blog před pěti lety. Ale ze své podstaty jsem to pořád já.
Rozhodně tím nechci říct, že jsem se nikam neposunula. To ne.
Mentálně jsem úplně jinde. Ve společnosti jsem někde jinde.
Celkově si vlastně neumím zatím vysvětlit, co tady dělám. Snad tady jen tak chvíli pobudu a půjdu potom zase dál...

Kdo jsem? O čem to vlastně je? Jaký je můj cíl?

Jsem děvče, které není spokojené, ikdyž má vše.
Milující rodinu, přátelé všude kolem sebe, přítele, práci, vysněnou vysokou školu, peníze.

Mám vše, ale nemám sama sebe. Ztratila jsem se a hledám se.
Hledám se pomocí dokonalýho vzhledu. Nemyslím make-up, hadry a další povrchnosti.
Je to prosté. Samotné TĚLO. HUBENOST.

Cílem je být sama sebou.
Cílem je být spoko.
Cílem je život.
💔
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama